Prosinec 2011

Každá smrt je jiná

23. prosince 2011 v 18:16 | Annie |  Články, co nikam nepatří
Ahoj!
Před pár minutami jsem se ukrutně těšila na vánoce. Na tu pohodu, lásku a tu suprovou vánoční atmosféru. Těšila jsem se i přesto, že nám v neděli umřel Václav Havel. Člověk, který toho pro Českou republiku udělal strašně moc. Asi si budete myslet, že jsem nevychovaná, nevděčná holka, ale mě přijde, že pro nic neudělal. Já vím, je to děsná myšlenka, ale nemůžu si pomoct. Vůbec jsem ho neznala a nic moc mi něříká. Je to pro mě člověk z televize. A myslím, že dokud nezemřel, nevážil si ho skoro nikdo. Jen teď je to samý Havel, Havel, ale předtím se o něj nezajímali ani pamětníci. A že aspoň oni měli.
No co, na takový nářky už je pozdě. Pan exprezident je mrtvý a tyhle kecy mu moc nepomůžou. Pro mě je v téhle chvíli něco mnohem důležitější. Před pár minutami jsem se dozvěděla, že dnes zemřel tatínek mého spolužáka. Já jsem ho sice moc neznala, ale je mi strašně líto Vojty. On byl vždycky takový outsider zažraný do knih a přírody. Nikdo si ho nevšímal. Nedokážu si představit, jak mu je. Zvlášť teď, když jsou ty vánoce. Navíc má ještě mladší sestru, které je devět! Já pořád na svoje rodiče nadávám (puberta), ale kdyby mi někdo z nich umřel.... Radši nemyslet.
Nedokážu mít krásné vánoce, když vím, že kilometr ode mě prožívá můj spolužák nejhorší dny ve svém životě.
Jinak vám všem přeju nádherné vánoce a šťastný nový rok. Doufám, že aspoň vy se máte dobře :).

Prolog

18. prosince 2011 v 16:08 | Annie |  Pýcha předchází pád
Čauky, tak tady máte moji první kapču první povídky. Je to jen jakýs takýs úvod = nic nečekejte:D. Takže, jako při slohu - zavřít obě oči! =D
Doufám, že si užíváte ty "svátky klidu a míru" a že vás netrápí rýma.
Mějte se famfárově! :D
Kapitola pro Juilet :) :*

Běžela jsem temnou uličkou. Někdo mě honil. Byla tma a já nic neviděla, takže jsem pořád zakopávala o nějaké věci, které jsem nedokázala rozeznat. Nohy mi začali vypovídat poslušnost. Nemohla jsem dál.
Ale ano! Musíš běžet! ozývalo se mi v hlavě.
Ne, už nemůžeš. Zastav. Nemáš žádnou naději… ševelil nějaký jiný hlas.
V tom jsem v dálce uviděla světlo. To byla moje naděje. To kouzelné světlo. Běžela jsem dál. Světlo se pořád přibližovalo. Bylo blíž a blíž. Už jsem ho měla nadosah! Vztáhla jsem ruku a dotkla se ho. Najednou jsem ztratila pevnou půdu pod nohama a následoval ten známý pocit, když jsem se propadala do nějaké propasti.

"Melanie! Probuď se, holčičko," skláněla se nade mnou moje chůva Poppy s ustaraným výrazem. "Copak? Měla jsi noční můry?"
Lapavě jsem se nadechovala a uvědomila si, že jsem zalitá potem. Ale za žádnou cenu jsem nechtěla dát najevo svůj strach. "Ne, jen takový podivný sen." odpověděla jsem a snažila se, aby to znělo co nejlhostejněji.
"Křičela jsi. Volala o pomoc." řekla a zkoumavě se na mě podívala. "To už je tenhle týden potřetí."
"Kolik je hodin?" zeptala jsem se, ve snaze odvézt rozhovor jinam.
"Půl osmé," odvětila Poppy.
"Cože?!" vyletěla jsem. "Nestíháme do školy!"
Chůva se na mě podivně koukla a řekla: "Co se to s tebou děje, Mell? Jsou přece prázdniny."
"Aha." Na nic víc jsem se nezmohla.
"No, za chvíli bude snídaně tak se neopozdi." S těmito slovy se zvedla z mé postele a odešla.
Já se nebyla schopná pohnout. Co to je? Pořád opakující se sny. Hodně divné sny. Proč se mi zdají? Jsem snad blázen? Honilo se mi hlavou. Ale ani na jednu z těchto otázek jsem nedokázala odpovědět a tak jsem radši šla do jídelny.
Naše jídelna byla přibližně stejně velká jako tělocvična. Všude na stěnách vysely obrazy mých předků a jiných zbytečností. Byl tam také velký, dlouhý stůl ke kterému by se vešlo šestnáct lidí, ale jedli jsme tam jen já, matka a otec. V jednom rohu místnosti stála velká televize a kousek od ní byli tajné dveře do tátovi pracovny. Byli zabudované do knihovny. Já je objevila už dávno, ale rodiče si zřejmě mysleli, že o nich nemám ani ponětí. Cha. Věděla jsem o všem co se jen trochu týkalo knihovny, protože jsem děsná knihomolka. Po celé protější stěně se táhlo francouzské okno a byl tam i vstup na balkon.
Posadila jsem se na židli a netrpělivě vyčkávala, až mi Luisa - to je naše služka - přinese snídani. Zrovna když jsem si říkala, že si snad proto jídlo dojdu sama, Luisa přicupitala s velkým podnosem a začala prostírat na stůl. Něco se mi na tom nezdálo… Vždyť ona prostřela pro pět osob! "Luiso?"
"Ano slečno?" podívala se na mě tázavě.
"Proč prostíráš pro pět lidí?"
"Slečna Gregorová ( A/N: to je Poppy) mi to řekla. Prý očekáváte vzácnou návštěvu a ona chce jíst s vámi," odpověděla služka úslužně. "Ale promiňte, už musím jít." řekla, položila přede mě topinky se slaninou a odcupitala těmi svými baletními krůčky zpátky do kuchyně.
Jakou návštěvu? Rodiče by mi přece něco řekli. Přemítala jsem, ale pak mi zavoněla slanina a zároveň zakručelo v břiše a už jsem neměla čas nad tím přemýšlet.
Po chvíli přišli rodiče i s Poppy. Pátravě jsem se na ní zahleděla, ale ona se mi vyhýbala pohledem. Matka a otec se tvářili stejně zmateně jako já. Tak proto mi to neřekli. Nevěděli o tom stejně jako já. Pomyslela jsem si. V tom někdo zazvonil. Z Poppyny tváře se nedalo nic vyčíst, když šla otevřít. Nervózně jsem poposedávala na židli. Na chodbě se ozvali dvoje kroky.
Dveře se otevřeli a vešla chůva s nějakým mužem. Ten muž byl zvláštně oblečen. Hodně zvláště. Měl na sobě dlouhý, tmavě fialový plášť, který ho halil od hlavy až k patě. Na nohách měl tenisky značky Adidas, které byly černé, jen ty tři pruhy byly bílé. Husté hnědé vlasy byli skoro zakryté zvláštní čapkou. Celkově mi připomínal někoho, kdo zkombinoval Merlinův a současný styl. (Myslím Merlina, toho neexistujícího čaroděje.) Zjevně byl také velmi nervózní a očima těkal po místnosti.
"D-dobrý den." vykoktal. "Jmenuji se Neville Longbottom. Vaše dcera byla vybrána na Školu č-čar a kouzel v Bradavicích."

Pýcha předchází pád - Informace

14. prosince 2011 v 15:08 | Annie |  Pýcha předchází pád
Ahoj! Už jsem tady dlouho nebyla, co? Omlouvám se, bylo toho hodně. Měla jsem (no dobře mám :D) pořádnou rýmu a kluci ze třídy měli předčasné Vánoce, když jsem při Matice prohlásila, že: "Dulou se dedá dásobit." :D Taky jsem to u *Verush* doma naprala do proskelených dveří...:D Vždycky, když ve filmech někdo nabořil do dveří, tak jsem se smála a říkala si: "Jak může někdo bejt tak blbej a vrazit do dveří?" a pak do nich sama vrazím :D. Asi je to tím, že je mají moc vyleštěné...
PS: Děkuju za obrázek Penelope! :) :*
PPS: Mohli byste mi dát hlas TADY, prosím?



Název: Pýcha předchází pád
Rozsah: Vážne nevím... Ale moc nečekejte :D.
Doba: Juniorské Bradavice
Hlavní postava: Melanie Rawichová - AUTP
Vedlejší postavy: Matthew Alsow - AUTP, Scorpius Malfoy, Rose Weasleyová, Amanda McCornoyová - AUTP, Nevile Longbottom a další...
Děj: Melanie je mudlovská (a trochu rozmazlená) dívka, která má vše, co by si jedenáctileté dítě mohlo přát. Žije ve vile se svými úžasnými rodiči, má spoustu kamarádů, je velice chytrá a navíc má prvního září nastoupit do Školy čar a kouzel v Bradavicích! Najde si tam nové kamarády dokonce i lásku. Ale dokáže si toho rozmazlená dívka vážit a poslechne svou moudrou chůvu, která jí říká: "Melanie pamatuj, pýcha vždy předchází pád!", nebo pomalu zklouzne do propasti beznaděje?

HP-Kapitolové

14. prosince 2011 v 14:33 | Annie |  HP - Kapitolové




- obrázek objednán ;)


Sloh - Můj pokoj v noci

8. prosince 2011 v 16:12 | Annie |  Originální - Jednorázové
Čauky! Tady máte můj čtvrtletní sloh na téma Můj pokoj v noci. Učitelka mi dala jedničku a řekla ...... Zatím radši nic. :D (Jen cekněš Verčo a tvoje dny sou sečtený! ) Takže zavřete obě oči a jde se na to. =D A prosím, nemyslete si, že jsem nějakej cvok, co celou noc dřepí u okna =D.
PS: Kdyby se vám líbila TATO fotka, můžete pro ni (a pro mě :D) hlásnout ZDE. Dík :).
PPS: K tomu předposlednímu odstavci: Vím, o čem přemýšlím, ale to je tak osobní, že jsem to do slohu (který jsem potom četla před celou třídou) fakt napsat nemohla.


Když jsem byla malá, tak jsem se ve svém pokoji ve tmě bála. Proto vždy musely být roztažené žaluzie a pootevřené dveře, aby mě osvětloval svit měsíce a ještě úzký paprsek světla z chodby. Pak jsem byla klidná. Viděla jsem všechny skříně a stůl, rozeznávala i obrysy svých hraček a byla si jistá, že se v té hrozivé temnotě nikdo neschovává.
Můj pokoj není moc velký, takže v něm znám každý kout, ale když se zhaslo, už to nebyl ten starý známý pokojíček, ale stala se z něj cizí, obrovská místnost.
Svůj tehdejší strach ze tmy nepopírám a ani se za něj nestydím. Každý se něčeho bojí, a kdo říká, že ne, je lhář.
Ale já už se tmy nebojím. Ba naopak, mám jí ráda! V noci je vše krásnější, jiné a zároveň stejné. V její temné roušce se skryjí všechny nedostatky, ale ty opravdové skvosty neschová. Je prostě kouzelná.
Vím, že ve tmě je můj pokoj trochu jiný, ale je potěšilé se bát neexistujícího vraha v mé skříni. Celá ta místnost působí v noci tajemně, ale zároveň přívětivě a mile.
Když večer nemůžu usnout, nerozsvítím si lampičku, jako jsem to dělávala dřív, ale jdu oknu a dívám se na noční oblohu. Dívám se na měsíc a na hvězdy, vzdálené miliardy kilometrů a přemýšlím. O čem? Vlastně sama nevím. Prostě klečím u okna a sním s otevřenýma očima. Dokážu tam být hodinu, klidně i dvě. Asi si budete myslet, že jsem blázen, ale když vidím ty ledově chladné, krásné hvězdy, cítím zvláštní vnitřní klid a rovnováhu.
Ten pocit mi vydrží celou noc, ale ráno už je pryč. Mrzí mě to, ale zase se můžu těšit na další večer.



Díky, díky, díky!

4. prosince 2011 v 11:09 | Annie |  Články, co nikam nepatří
Ahojky holky z naší školky!
Zajisté jste si všimli nového dessingu, za který můžu poděkovat Zasněné*, která ho vytvořila a po velkém vynaloženém úsilí, když mi vysvětlovala, jak ho mám nastavit, ho radši nastavila sama. Díky tisisckrát, zlato! Vždyť bez tebe by tenhle blog ani nezvniknul! Ještě jednou díky, díky, díky a bouřlivé ovace s ještě bouřlivějším provoláváním slávy! =D
Zadruhé chci poděkovat své spolužačce a zároveň úžasné kamarádce - *Verush*! Díky Verčo, za všechno! Díky za ty úžasné popisky, díky za klikačku, za avatara, za rozcetsníky a nevim za co ještě :D. A jo! Ještě vlastně za to, že jsi skvělá kámoška a umíš Fretku chytat za chvost =D. (Toho si nevšímejte - Fretka je náš spolužák, který má skoro vyholené vlasy, až na takový pramen na temeni hlavy = chvost xD). Takže fakt děkuju za všechno a ještě přidávám ty ovace :D.
A zatřetí chci poděkovat Vám všem, SB moje :)*. Za všechny ty povzbudivé komentáře, kterými jste mě podrželi nad vodou. Jste fakt úžasné a já nevím, co bych bez Vás dělala. Děkuju Vám! <3


Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejte přátelé! (Zpívejte i za mě neboť mám kašel ;D) aneb vánoční Lady Gaga

3. prosince 2011 v 16:41 | Annie |  Galerie
Ahojky!
Už jsem vánočně naladěná - nechápu, jak můžu být, ale jsem =D - a tak mě napadlo udělat (předčasně) nějaký vánoční obrázek. A protože se mi nechtělo hledat po Googlu, tak jsem jukla k sobě do složky a do oka mi padla (famfáry prosím) Lady Gaga! Ano, tuhle nejstřelenější americkou zpěvačku by použil na vánoční obrázek snad jen úplný blázen. Tudíž se dneškem prohlašuji za Úplného blázna =D.
Asi je z tohohle článku poznat, že se cítím líp. Je to tak. A za to převážně vděčím Juliet Rocks z blogu http://allaboutlostandme.blog.cz/ a pro kterou je (z 90 % procent tento obrázek). Díky Jul! :) <3 :*