Články, co nikam nepatří

Takže tak nějak....

12. března 2012 v 11:13 | Annie
Ano, ano, jsem to já. Živá a zdravá... Tedy aspoň po fyzické stránce... S tou psychikou si moc jistá nejsem.
Víte, předně bych se vám všem chtěla omluvit. Vážně, vážně mě mrzí, že jsem se na blog vykašlala, ale nějak.... nějak mě na něj přešla chuť. Zní to divně a... nepíše se mi to lehko. Navíc k této stránce získal přístup jeden nejmenovaný člověk... Ne, nemám z toho radost.
Je mi líto, že to říkám, ale.... v dohledné době nic nečekejte. Mně se začne ztýskat, vím to. Nevydržím to bez vás moc dlouho, ale teď... Prostě potřebuju pauzu. A také najít něco, co by mě k psaní a k blogu postrčilo.
V realitě jsem našla úžasného kamaráda, který je sice tak o půl století starší (ne, není to Cullen :D), ale já ho mám strašně ráda. Ano. Kluka, navíc dvakrát tak staršího, než jsem já. Ale on mě chápe. Bohužel ho vidím jen jednou, dvakrát do týdne + naše pravidelné páteční žranice v autobuse. :D To je mi pak vždycky strašně blbě. ;D Děkuju všem tam nahoře za to, že jsem měla možnost ho poznat, protože se nikdy nezasměju tak od srdce, když to neříká on. Ale zabouchlá nejsem. :D To pozor. Jen kámoš. :D
Trochu jsem odbočila a chtěla bych tu použít dvě věty z Poselství jednorožců - Záchrana Lilandgarie...
"Neříkám sbohem..."
"Tak tedy nashledanou."
Dokonalé co?
Hmm, už asi není co dodat... Počkat! Něco přece jenom...
MÁM VÁS RÁDA!!! :))
Vaše Annie, co se ze všech sil snaží být sluníčkem a doufá,
že Vám svým trapáckým výlevem citů nezkazila den :D

... uvidíme se brzy...

Tak je to tady znovu

1. ledna 2012 v 13:27 | Annie
Adios lidičky!
Tak je tady znovu. Nový rok. Rok 2012. Minulý rok byl přelomový nejen v tom, že jsem si založila blog. Také jsem se díky Miss Irony vzpamatovala z nešťastné lásky. Ale více o tom v PPP :). A ještě hromada dalších věcí. Navíc jsem potkala Vás, kteří mi pomáháte s životem :). Děkuju všem mým Sb. Jste jako moje rodina. Bez vás bych byla ztracená. Děkuju ještě jednou a přeji krásný nový rok.
->Annie<-

Každá smrt je jiná

23. prosince 2011 v 18:16 | Annie
Ahoj!
Před pár minutami jsem se ukrutně těšila na vánoce. Na tu pohodu, lásku a tu suprovou vánoční atmosféru. Těšila jsem se i přesto, že nám v neděli umřel Václav Havel. Člověk, který toho pro Českou republiku udělal strašně moc. Asi si budete myslet, že jsem nevychovaná, nevděčná holka, ale mě přijde, že pro nic neudělal. Já vím, je to děsná myšlenka, ale nemůžu si pomoct. Vůbec jsem ho neznala a nic moc mi něříká. Je to pro mě člověk z televize. A myslím, že dokud nezemřel, nevážil si ho skoro nikdo. Jen teď je to samý Havel, Havel, ale předtím se o něj nezajímali ani pamětníci. A že aspoň oni měli.
No co, na takový nářky už je pozdě. Pan exprezident je mrtvý a tyhle kecy mu moc nepomůžou. Pro mě je v téhle chvíli něco mnohem důležitější. Před pár minutami jsem se dozvěděla, že dnes zemřel tatínek mého spolužáka. Já jsem ho sice moc neznala, ale je mi strašně líto Vojty. On byl vždycky takový outsider zažraný do knih a přírody. Nikdo si ho nevšímal. Nedokážu si představit, jak mu je. Zvlášť teď, když jsou ty vánoce. Navíc má ještě mladší sestru, které je devět! Já pořád na svoje rodiče nadávám (puberta), ale kdyby mi někdo z nich umřel.... Radši nemyslet.
Nedokážu mít krásné vánoce, když vím, že kilometr ode mě prožívá můj spolužák nejhorší dny ve svém životě.
Jinak vám všem přeju nádherné vánoce a šťastný nový rok. Doufám, že aspoň vy se máte dobře :).

Díky, díky, díky!

4. prosince 2011 v 11:09 | Annie
Ahojky holky z naší školky!
Zajisté jste si všimli nového dessingu, za který můžu poděkovat Zasněné*, která ho vytvořila a po velkém vynaloženém úsilí, když mi vysvětlovala, jak ho mám nastavit, ho radši nastavila sama. Díky tisisckrát, zlato! Vždyť bez tebe by tenhle blog ani nezvniknul! Ještě jednou díky, díky, díky a bouřlivé ovace s ještě bouřlivějším provoláváním slávy! =D
Zadruhé chci poděkovat své spolužačce a zároveň úžasné kamarádce - *Verush*! Díky Verčo, za všechno! Díky za ty úžasné popisky, díky za klikačku, za avatara, za rozcetsníky a nevim za co ještě :D. A jo! Ještě vlastně za to, že jsi skvělá kámoška a umíš Fretku chytat za chvost =D. (Toho si nevšímejte - Fretka je náš spolužák, který má skoro vyholené vlasy, až na takový pramen na temeni hlavy = chvost xD). Takže fakt děkuju za všechno a ještě přidávám ty ovace :D.
A zatřetí chci poděkovat Vám všem, SB moje :)*. Za všechny ty povzbudivé komentáře, kterými jste mě podrželi nad vodou. Jste fakt úžasné a já nevím, co bych bez Vás dělala. Děkuju Vám! <3

Den blbec střídá den debil

30. listopadu 2011 v 16:13 | Annie
Ahojky všichni!
Ten nadpis je pravdivý. Poslední dobou je to se mnou čím dál horší. Začalo to tím, že taťku vyhodili z práce. Ve škole nám toho dávají pořád víc a víc. Navíc jsem v depresi a nenávidím se za to! Né, že bych se nenáviděla za to, že jsem v depresi (tak scvoklá ještě nejsem), ale nenávidím se za ten důvod. Jsem hotová kvůli jednomu klukovi. Teď se mi to nechce tady vytahovat, protože za a) je to děsně složitý a za b) zase bych začla brečet a to nechci. To si nechávám na večer. Vždycky se mi vrátí všechny ty vzpomínky a ty pocity ze mě prostě vytrysknout... Za to se nenávidím ještě víc. Nechci být slabá a zranitelná. Chci ty pocity ovládnout. Všechnu tu vinu a ten smutek...


Nemám v úmyslu vás tím teď zatěžovat, jen jsem se potřebovala někomu svěřit a blog mi přišel vhodný...
Mohla bych o tom napsat povídku a nějak ji zašroubovat do kouzelnického světa, ale.....
Už zase. No nic radši končím a mějte se hezky! (Aspoň líp než já.)
 
 

Reklama